AMADEO CENCINI - MÁŠ-LI MĚ RÁD, NEDOVOL MI VŠECHNO - KARMELITÁNSKÉ NAKLADATELSTVÍ KOSTELNÍ VYDŘÍ 2016
- Jen láska dává člověku pochopit, kolik je povinován životu, druhému člověku a druhým lidem. Vědomí, že jsem milován, mě činí odpovědným.
- Bůh je od věčnosti zamilován do krásy tvora, kterého chtěl stvořit.
- Ten, kdo si umíní žít v ráji svých fantazií, často donutí druhé k životu ve velmi konkrétním pekle.
- Druhé máme vnímat takové, jací opravdu jsou, a ne jací myslíme, že jsou.
- Úcta pro věřícího člověka pochází od Boha, Otce, který každé dítě přijímá jako svého syna a dává mu jistotu své lásky – jistotu, že už úžasné je, a nemusí se jím teprve stávat.
- Kdo se nenaučí přijímat utrpení, jako kdyby říkal NE samotnému životu. Žil by v jedné velké lži.
- Nekoná-li člověk správné, krásné a dobré věci, podléhá zmatku a frustraci.
- Ten, kdo je vychováván k tomu, aby se uměl odříci vlastních požadavků, zůstává nohama na zemi, má k druhým lidem úctu a žije ve zdravém napětí ve vztahu k budoucnosti a k svému osobnímu růstu.
- Smysl pro povinnost zakouší opravdu jen ten, kdo na sobě nejdřív zakusil velkorysost někoho jiného.
- V životě neexistuje automatický vztah mezi přáním a jeho splněním, žádná bezprostřední souvislost mezi tužbou a realitou, ale všechno něco stojí, všechno má svůj čas, všechno si žádá věrnost a pokojné očekávání.
- Křesťan stejně jako vychovatel je věrohodný ne tím, co říká, ale především tím, co dělá, a úplně nejvíc díky tomu, kým je.
- Zralost je dcerou bolesti.
- Nevychovanost dokonale nevychovaných lidí ztěžuje život všem dalším, působí vzájemnou lhostejnost a odnímá nám každodenní špetku laskavosti a harmonie.
- Pokud chcete jednat s rozhodností, musíte být přesvědčeni o správnosti toho, co děláte, jinak přenášíte na ostatní svou nejistotu.
- Cítit se opravdu milován a učit se uznávat hojnost přijímané lásky je mocným faktorem rostoucí sebeúcty.
- V jasném zákazu, který nám nejde vyslovit snadno, ale který obsahuje naději, je víc lásky než v neurčitém odmítnutí, z něhož není poznat, co si skutečně myslíte.
- K tomu, aby tu byla pravá láska, je nutné plné a bezpodmínečné přijetí druhého jakožto někoho, kdo je ode mě odlišný a koho mám rád, protože je jiný.
- Křesťanský Bůh je Bůh, který věřícímu jemně odpovídá i „ne" A je-li Boží plán něco jiného ve vztahu k lidským plánům, pak můžeme říct, že správná zkušenost se zákazem v životě nás připraví na to, abychom se otevřeli zkušenosti živého a pravého Boha.
- Člověk, jehož požadavky druzí vždy a všude uspokojují, žije v nereálném světě.
- Úloha vhodně užitého zákazu je zásadní, učí tě tomu, že svět ti není k dispozici, ale že máš vůči němu povinnosti.
- Když dobře prožíváme odloučení od druhého, včetně bolesti, kterou přináší, pak se vzájemné pouto neztratí, ale dostane se na vyšší úroveň.
- Neexistuje život bez utrpení. Nikdo nemůže dát smysl svému životu, nedá-li smysl svému utrpení. Člověk nevychovaný k bolesti zůstane navždy dítětem.
- Větší poctivost vůči sobě samým může občas způsobit to, že budeme méně trpět a necháme méně trpět i druhé.
- V životě je mnohem více toho, co přijmeme, než toho, co darujeme, nebo než toho, co si zasloužíme. Sám život je darem.
- Když si v osobních a rodinných vztazích začneme účtovat, jsme v koncích: láska je buď zdarma, anebo to není láska.
- Nemá cenu mít práva, která nejsou odvozena od dobře splněných povinností.
- Když si člověk o sobě nenamlouvá hlouposti, nebude pak působit neštěstí sobě a druhým.
- Každý z nás musí druhého, ať se mu to líbí nebo nelíbí, přijmout v celé jeho jinakosti – a při střetu s touto jinakostí se musí potýkat se svými silnějšími i slabšími stránkami. Můžeme tak odhalit krásu pospolitosti, spolupráce.
- Každý, kdo přišel na tento svět, na něj přišel, protože po něm někdo (či Někdo) toužil a chtěl ho. Jakási Dobrá vůle dala přednost jeho existenci před neexistencí.
- I když darujeme sebevětší množství lásky, nikdy nevyrovnáme to množství lásky, které jsme přijali.
